Gandalfe, 400 godina živimo u miru, teško izvojevanom, budnom miru.
Gandalfe, už 400 let žijeme v míru. -V těžko vybojovaném a střeženém míru.
Ja sam joj rekao, "Molim te, da li možemo da živimo u Medisonu?"
A já řekl, "Můžeme se prosím přestěhovat do Madisonu v Delaware?
Bilo bi normalno da živimo u normalnom svetu.
Bylo by to normální, kdybychom žili v normálním světě.
Iskreno, živimo u opasnom svetu i imamo par dobrih opcija.
Upřímně, žijeme v nebezpečné době a máme řadu dobrých možností.
I zaista, mi živimo u vremenu koje je istovremeno i izazovno i uzbudljivo.
Skutečně žijeme v náročné, ale také vzrušující době.
On kaže da je problem sa termalnom ravnotežom što mi ne možemo da živimo u njoj.
Říká, že problém s tepelnou rovnováhou je, že v ní nemůžeme žít.
Ne bismo mogli da obrađujemo informacije, razvijamo se, hodamo i pričamo, da živimo u termalnoj ravnoteži.
Nebyli bychom schopní zpracovávat informace, trávit, chodit a mluvit, kdybychom žili v tepelné rovnováze.
Sada, ili živimo u Africi, ili smo u egzilu koji je nedavno počeo.
Žijeme nyní buď v Africe, nebo jsme nedlouho v exilu.
Hej, mi živimo u veoma nezdravom svetu.
Hej, žijeme ve velmi škodlivém světě.
Danas živimo u multipolarnom svetu u kojem je koordinacija mnogo komplikovanija, kao što smo to videli u Kopenhagenu.
Dnes se ale pohybujeme v multipolárním světě, kde je koordinace mnohem obtížnější, jak jsme mohli vidět v Kodani.
I dalje živimo u staroj paradigmi da je starenje kao luk.
Stále žijeme podle staré představy o věku jako o oblouku.
Stiv Pinker nam je pokazao da, zapravo, mi živimo u najmirnijem dobu ikada u istoriji čovečanstva.
Steve Pinker nám ukázal, že ve skutečnosti žijeme v nejmírumilovnějším období v historii lidstva.
Živimo u današnjici i odgajamo svoju decu, u nekoj vrsti spektakularnog industrijskog kompleksa dečije fantazije.
V dnešní době žijeme a vychováváme naše děti pod rouškou jakéhosi dětsko-fantasticko-úžasného průmyslového komplexu.
Imamo samo 60 godina, ali želimo da živimo zauvek kao grad, da živimo u miru.
Je nám pouze 60 let, ale chceme jako město žít navždy, žít v míru.
Pa ipak, takođe živimo u momentu kada je naša sposobnost da eliminišemo ova stanja dostigla visine koje nikad nismo zamišljali.
A žijeme také v době, kdy naše schopnost eliminovat tato postižení dosáhla výše, kterou jsme si nikdy nedokázali představit.
To je stigma, jer nažalost živimo u svetu u kom ako slomite ruku, svako će doći da vam se potpiše na gips, ali ako kažete ljudima da ste depresivni, svi beže od vas.
To je to stigma, protože bohužel, žijeme ve světe, kde když si zlomíte ruku, každý vám přiběhne podepsat sádru, ale když řeknete, že máte deprese, každý utíká pryč.
I to je šteta, jer živimo u vremenima zavisti.
Což je škoda, protože žijeme ve velice závistivé době.
(Smeh) Vidite, živimo u svetu koji je sve izloženiji strogim propisima po pitanju bezbednosti dece.
Víte, že žijeme ve světě, který je podrobený stále přísnějším předpisům týkajících se bezepčnosti dětí.
U takvom svetu, imali bismo najviše razloga da nosimo crne čarape umesto rozih čarapa, da jedemo žitarice umesto krofni, da živimo u gradu radije nego na selu, da oženimo Beti umesto Lolite.
V takovém světě by bylo nejrozumnější nosit černé ponožky místo růžových, jíst cereálie místo koblihů, žít ve městě raději než na venkově, vzít si Betty místo Lolity.
Šta bi bilo da živimo u najelegantijoj mogućoj stvarnosti?
Což kdybychom žili v té nejelegantnější možné realitě?
Ili, šta bi bilo da živimo u najpotpunijoj mogućoj stvarnosti?
Nebo co kdybychom žili v té nejúplnější možné realitě?
Možda mi živimo u svetu koji je skrojen za efikasnost.
Možná žijeme ve světě, který je tvořen pro produktivitu.
Sada je vreme da kolektivno ustanemo i kažemo: da želimo da živimo u svetu sa privatnošću na internetu i da, zajedno možemo raditi na tome da ovu viziju pretvorimo u stvarnost.
Teď je ta příležitost, abychom společně povstali a řekli ano, chceme žít ve světě s online soukromím a ano, můžeme spolupracovat, abychom proměnili tuto vizi ve skutečnost.
Naše najmoćnije oruđe je umetnost, jer živimo u veoma užurbanom svetu gde su ljudi toliko zauzeti da nemaju vremena da čitaju.
Takže naším nejsilnějším nástrojem je umění, protože žijeme ve velmi hektickém světě, kde jsou lidé tak zaměstnaní, že ani nemají čas číst.
Kao što sam rekla ranije, živimo u svetu u kome tragamo za idealom.
Jak jsem uvedla již dříve, žijeme ve světě, kde hledáme ideály.
Živimo u kulturi gde se ljudi osećaju sve podložnije svim vrstama zavisnosti, bilo od mobilnih telefona, od kupovine ili od jela.
Žijeme v kultuře, ve které se lidé cítí stále náchylnější ke všem druhům závislostí, ať už na svých smartphonech, nakupování nebo jídle.
No, ako ste primetili, trenutno ne živimo u plemenima.
Ale asi jste si všimli, že už nežijeme v jeskyních.
Ipak, još uvek živimo u svetu gde naša boja kože ne samo da ostavlja prvi utisak, već i onaj koji ostaje za stalno.
My ale stále žijeme ve světě, kde barva kůže nejen zanechává první dojem, ale také trvalý dojem, který zůstává.
(Smeh) Kažu da živimo u dobu prenatrpanosti informacijama.
(Smích) Tvrdí se, že žijeme v době přehlcené informacemi, že?
Naravno, znam da živimo u kapitalističkom društvu, i da je profit jako bitan.
Vím, že žijeme v kapitalistické společnosti, a výdělek je důležitý.
Danas živimo u dobu završetka štampane reči, koju će nesumnjivo zameniti elektronski papir.
Dnes žijeme ve věku konce knih, kde je nepochybně nahradí papír elektronický.
Vidite, često čujemo da živimo u vreme materijalizma i da smo svi veoma pohlepni.
Víte, často slyšíme, že žijeme ve velmi materialistických časech, že jsme všichni hrabiví lidé.
Smatram da živimo u društvu u kojem je sticanje materijalnih dobara povezano sa izvesnim emotivnim priznanjem.
Myslím si, že žijeme ve společnosti, která zkrátka propojila určité emoční odměny se získáváním hmotných statků.
Živimo u užasnoj, užasnoj stvarnosti trenutno.
Ale v tuhle chvíli je realita skutečně hodně ošklivá.
Živimo u svetu ispunjenom destruktivnom tehnologijom, koja ne može da se učini ne-izmišljenom, uvek će biti lakše pokvariti nego popraviti stvari.
Žijeme ve světě plném ničivé technologie a její vynalezení nelze vrátit; vždycky bude snadnější věci rozbíjet než napravovat.
Mi naravno živimo u ekonomski teškim i izazovnim vremenima.
Žijeme, zajisté, v těžkých a náročných ekonomických časech.
Mi živimo u kulturi vremenske dezorijentacije, svetska putovanja, 24-časovni poslovi, rad u smenama.
Žijeme v kultuře pásmových nemocí, globálního cestování, byznysu po 24 hodin, práce na směny.
A starešine galadske rekoše Jeftaju: Zato smo sada došli opet k tebi da podješ s nama i da vojuješ sa sinovima Amonovim i da nam budeš poglavar svima koji živimo u Galadu.
I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce.
Nego živimo u šatorima, i slušamo i činimo sve kako nam je zapovedio Jonadav, otac naš.
Ale abychom bydlili v staních. Uposlechli jsme, pravím, a děláme všecko, jakž přikázal nám Jonadab otec náš.
Nego se odrekosmo tajnog srama da ne živimo u lukavstvu, niti da izvrćemo reč Božiju, nego javljanjem istine da se pokažemo svakoj savesti čovečijoj pred Bogom.
Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.
0.58232092857361s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Myslím, že bydlíme ve stejné budově. 